Klíčová slova
klient sociálních služeb - uživatelé drog - vina - odpovědnost

Klienti sociálních služeb se v mysli mnoha laiků i odborníků pomáhajících profesí dělí na dvě skupiny – na ty, kteří si svou situaci nezavinili sami, a na ty, kteří si za své současné problémy mohou sami, protože si zvolili určitý životní styl. Mezi typické představitele první skupiny klientů patří osoby se zdravotním postižením, děti bez rodinného zázemí a senioři. Do druhé skupiny klientů jsou obvykle zařazováni uživatelé drog, někdy také bezdomovci a Romové (ti jsou však někdy také považováni za oběti nespravedlivých společenských struktur a předsudků).

Toto zjednodušující škatulkování má závažné dopady pro samotné klienty, kteří byli ke své smůle zařazeni do druhé skupiny a nyní je jimi opovrhováno, ale i pro pracovníky sociálních zařízení, kteří těmto lidem nabízejí své služby a pomáhají jim překonat svízelnou sociální situaci, případně minimalizovat škody plynoucí z jejich počínání pro ně samé i pro společnost jako takovou. Problém je v tom, že klienti, kteří „si za to mohou sami,“ zpravidla nejsou schopni podílet se na úhradě nákladů na sociální služby, které jsou jim poskytovány, proto jsou tyto služby bezplatné (princip dostupnosti služby). Vedoucí sociálních zařízení jsou tímto postaveni před nelehký úkol – zabezpečit financování provozu zařízení. Sehnat sponzorský dar pro kontaktní centrum pro uživatele drog je velmi obtížné, ba takřka nemožné, neboť lidé, kteří „si svou situaci zavinili sami“ a dokonce na ní ve většině případů nechtějí nic zásadního měnit, si přece nezaslouží podporu! To je také hlavní příčina skutečnosti, že cílovou skupinou drtivé většiny sociálních služeb jsou senioři a osoby se zdravotním postižením – hospodaření nemůže být ztrátové, klienti se podílejí na úhradě nákladů na poskytování služeb a sehnat sponzorský dar také není nadlidský úkol. Stresující problémy s financováním takřka zcela odpadají. I proto např. některé oblastní charity provozují pouze pečovatelskou službu, domov důchodců a týdenní stacionář pro seniory. Je tak snadné ignorovat všechny „nepohodlné“ osoby potřebující pomoc!

Zdá se, že je nejvyšší čas upozornit na to, že všechno není, jak se zdá... Ne všichni z těch, kteří „si za to mohou sami,“ si svou situaci skutečně zavinili sami. Oponenti zpravidla namítají – všichni vědí, že drogy jsou škodlivé, a nikdo není nucen je brát, všichni také vědí, jak dopadají jejich dlouhodobí uživatelé, přesto se vždy najdou lidé, kteří se pro tuto cestu rozhodnou. Aktivně drogy vyhledávají, propůjčují se zločinu, aby byli schopni svou vášeň financovat, a nabídnete-li jim pomoc na cestě k abstinenci, mnozí odmítnou. Nechtějí žít bez drog. To všechno je pravda, není to však pravda celá. Výše nastíněný názor je nesmírně povrchní a jednostranný. A bývá to názor lidí, kteří s uživateli drog nikdy nebyli v dlouhodobějším kontaktu a především – neznají jejich minulost. Kdo z nich může posoudit dobrovolnost rozhodnutí se pro drogy? Jak mohou vědět, jaké měl dotyčný možnosti volby a jaké mu rodiče předali hodnoty a strategie zvládání problémů a stresových situací?

Uživatelé drog bývají lidé, kteří si v dětství prožili neskutečná traumata, nikdy nepocítili rodičovskou lásku, nikde nebyli vítáni, nikam nepatřili, mezi jejich základní pocity v dětství a dospívání patřily strach, nejistota, osamocení a bolest. A bývají to lidé velmi citliví, kteří nejsou schopni nést tíhu života bez lásky, v osamění a bolesti. Někteří lidé všechna tato příkoří snesou a do dospělosti vcházejí posíleni, ale jiní to prostě nedokážou a není to jejich vina. Uživatelé drog zpravidla postrádají naučené strategie zvládání zátěžových situací, neumějí si poradit s řadou problémů, nikdo je to neučil a neměli možnost odkoukat to od rodičů.

Mluví-li mladá sympatická dívka se slzami v očích o tom, jak ji od tří let až do puberty sexuálně zneužíval nevlastní otec, přičemž vlastní matka tomu přihlížela, o tom, jak si každou vteřinu uvědomovala, že ji matka nenávidí, protože si těhotenstvím a porodem dcery zničila slibnou kariéru, a o tom, jak ji matka a otec nakonec vyhodili z domu na ulici jednoduše proto, že překážela, kdo jí může vyčítat, že propadla drogám? Byly-li drogy tím prvním, s čím se v prostředí kruté ulice setkala, nelze se divit, že ani na okamžik nezaváhala... Nabídly jí to, co tak zoufale potřebovala a nikdy neměla – vnitřní vyrovnanost, klid, zvýšení sebevědomí a zapomenutí na to, co bylo... aspoň chvilkové zapomenutí, když už z paměti to vymazat nejde. Není divu, že nemyslela na budoucnost, když v současnosti cítila palčivou bolest a prázdnotu, kterých se potřebovala zbavit. Kde měla hledat pomoc? Věděla, jaké má možnosti? Kdo jí měl poradit? Kam měla jít? Nese za těžkou závislost na opiátech, se kterou se dnes potýká, skutečně vinu pouze ona sama? Rozhodla se pro drogy svobodně a dobrovolně? Lze s čistým svědomím prohlásit, že „si za to může sama“ a nezaslouží si nic než opovržení? Namísto drog se rozhodla pro sebevraždu skokem z mostu, zázrakem přežít, ale porušit si míchu a ochrnout. rázem by se ocitla v první skupině klientů, tedy mezi těmi, kteří si podle veřejného mínění i mínění mnoha odborníků bezpodmínečně zaslouží pomoc. Takhle se jí však dostává pouze pohrdání a opovržení.

Uživatelů drog, jejichž osud je nápadně podobný osudu této dívky, je celá řada, nemálo je však i těch, kteří začali s drogami experimentovat z nudy, touhy po dobrodružství a vzrušení, ze zvědavosti. V jejich případě snad lze říci, že si své problémy z velké části zavinili sami, ale kdo z nás nikdy neudělal chybu, něco, čeho později hořce litoval, ale vrátit to už nemohl... Kdo z nás je dokonalý a neomylný? Odpovídáte si v duchu, že jste určitě udělali mnoho chyb, ale drogu byste si v životě nevzali? Dobrovolně se zabíjet a ještě k tomu ubližovat svým blízkým, to nikdy... Možná že právě vy často riskujete život rychlou jízdou autem, možná, že kouříte, možná, že se přejídáte a ničíte si tím zdraví, možná, že vaším koníčkem je nebezpečný sport, který se vám jednou stane osudným...

Nelze z těchto lidí zcela snímat tíhu odpovědnosti za jejich vlastní život a vidět je jako bezbranné okolnosti vnějších okolností, ale nelze je na druhou stranu ani přetěžovat vinou, která není jejich...